tato stránka není dokončena, informace zde nejsou úplné!
Vznik valašského souboru Troják:
Myšlenka založit ve Valašské Bystřici valašský soubor se zrodila 23. února 1991 na tradičním Končinovém bále. První zkouška proběhla 7. března 1991. Sešla se na ní hrstka nadšenců, odhodlaná zhostit se nelehkého úkolu: nastudovat a znovu oživit pradávné bystřické tance a písně. Začali secvičovat Dožínkovou slavnost …
Vznik CM Troják:
Až po šesti letech se souboru splnil jeho dávný sen mít vlastní cimbálovou muziku. S pětičlennou rodinou Adamcovou začala hrát na basu Hana Žáková a na flétnu Libor Obšívač. Bystřická cimbálová muzika Troják byla založena 24. dubna 1997. Uměleckým vedoucím se stal Libor Obšivač, primáškou Anna Adamcová. CM Troják navazuje tradicí na známou Zezulkovu cimbálovou muziku.
(vznik Malého Trojáku)
Vznik CM Štverák:
Název valašského souboru i muziky byl odvozen od hory Tanečnice, nejvyšší ve Valašské Bystřici. Má tři vrcholy a jeden z místních názvů pro ni je Troják.
(následují, dalo by se říci, zajímavé poznatky které spojují historii Trojáku s Valašskou Bystřicí)
Z historie:
Dožínkové slavnosti ve Valašské Bystřici. Autor: Marie Majerová -výňatek z vysokoškolské práce
. . .
Dnešní vedoucí celého souboru, Anna Adamcová (*1956), je vnučka Jana Stavinohy (+1989), který byl muzikantem v Zezulkově cimbálové muzice, díky němu se mnoho dochovalo ze zvykoslovných tradic, ale i z písní a tanců. Na jeho odkaz se Anna Adamcová snažila navázat. Její zásluhou mohl vzniknout valašský soubor Troják, který se stal jakýmsi nositelem tradice při konání zvykoslovných událostí v obci, např. se jedná o konání tradičních dožínek.
Nejstarší dochované záznamy z dožínkových slavností ve Valašské Bystřici jsou z roku 1930, které zorganizoval a režíroval Jan Stavinoha. Potom následovala delší odmlka, jak říkala Anna Adamcová: „staříček pravil, že režim tomu nepřál.“ V 70. letech nastala uvolněnější politická situace a té hned staříček Jan Stavinoha využil a zorganizoval dožínkové slavnosti v roce 1973.
nějaká stará fotka z dožínek, nejspíš ve složce Na web: d_1973
Jak bylo výše zmíněno, soubor Troják vznikl v roce 1991, v tomtéž roce soubor předvedl Dožínkové slavnosti, teď již pod vedením Anny Adamcové, která navázala na práci Jana Stavinohy. Od té doby se dožínky konaly téměř pravidelně v malých obměnách. Následující rok 6. září 1992, poté 28. srpna 1994, 1. září 1996, po větší pauze 2. září 2001, následující rok přijali pozvání předvést tyto dožínky ve Valašském muzeu v přírodě v Rožnově pod Radhoštěm 14. září 2002, tak se stalo i za dva roky 21. srpna 2004, v roce 2007 se opět konaly ve Valašské Bystřici, další roky následovaly 31. srpna 2008, 30. srpna 2009 a 5. září 2010.
. . .
Podoba dožínkových slavností ve Valašské Bystřici v současnosti
Ke zdejší tradici konání dožínek přispěl největší mírou valašský soubor Troják, který se snaží od počátků svého vzniku navázat a oživit zvykoslovné tradice na Valašsku.
Stalo se zde zvykem, že přelom srpna a září, od 90. let 20.století, téměř pravidelně každým rokem patří dožínkovým slavnostem. Slavnosti dožínek se zde konají zpravidla v neděli a to děkovnou mší svatou za úrodu v místním kostele Nanebevzetí Panny Marie. Dožínkový věnec je součástí přinášení obětních darů při bohoslužbě a po ní se zanechá v kostele. Spolu s dožínkovým věncem je též přinášen pečený chléb, který bývá po bohoslužbě rozdělen na kousky a rozdán mezi lidi.
Po poděkování za úrodu přichází průvod krojovaných za doprovodu dechové hudby a veselého škádlivého zpěvu na políčko, aby popohnali žence, kteří ještě nedožali. Poslední práce na poli (dožínání ovsa a svazování snopů) se odehrává za zpěvu helekaček mezi žnicemi.
Je-li práce u konce, přivolávají zpěvem hospodáře, který je přijde počastovat a pozvat do domu na hojnou večeři.
Než se práce na poli ukončí, žnice dovijí věnec z posledních klásků obilí a dozdobí jej polním kvítím.
Po té se seřadí průvod krojovaných a za zpěvu a výskotu jdou s věncem k hospodářům.
U hospodářů odkládají kosáky a hrabice a následuje vinšování, předávání dožínkového věnce, které je prokládáno tancem a zpěvem, hospodář častuje své žence a žnice „gořalku a pivem“, hospodyně zase vdolky.
Na závěr všeho veselení hospodář s hospodyní děkuje svým žencům za poctivou práci a připíjí si s nimi na zdraví. Následuje taneční sólo pro hospodáře a staříčky. Ženci a žnice se loučí a děkují hospodářům: „ za zlé nemějte, že sme tu byli a váš poctivý dům navštívili. Že sme tu byli za zlé nemějte a do tak roka nás tu čekajte.“
Z historie:
Jan Stavinoha – muzikant ze Zezulkovy muziky (prezentováho v Muzeu RpR, v pořadu Muzika z Valašské Bystřice)
Jan Stavinoha (nar. 1899 ve Valašské Bystřici) – jako mladý „ogar“ hrával, se svým strýcem Josefem Fuskem, na housle a violu, v Zezulkové muzice, v předválečném období (r. 1918 – 1930).
V roce 1925 prezentoval valašské tance a písničky na Valašském roce v Rožnově pod Radhoštěm. V tomto předválečném období secvičil a prezentoval také bystřickou Valašskou svatbu na výstavě v Praze a Brně.
Spolu se svou manželkou byli často zváni, aby družbovali na svatbách ve Valašské Bystřici a okolí. Bystřickým družbou byl také pan Jurajda, také nositel tradicí v této obci.
Stavinoha byl po Zezulkách dalším šiřitelem valašských písniček, tanců a zvyků ve Valašské Bystřici a okolí. Tyto písně zapisoval a uchovával pro další generace s takovou vehemencí, že v pozdější politicky pohnuté době neposkytl své zápisky žádným etnografickým sběratelům, kteří k němu do Valašské Bystřice zavítali. Na sklonku života (+1988) odkázal své zápisky s psaným věnováním vnučce Aničce (Adamcové) s manželem Jendou.
Staříček Stavinoha písněmi žil a v rodině je stále zpíval, valašské písničky a tance naučil milovat nejen své 3 syny a dceru, ale i svá vnoučata a pravnuky. Pokud se dnes podíváme na současný folklor ve Valašské Bystřici, v místním souboru Troják je zapojena téměř 1/3 potomků rodu Stavninohů, kteří se spolu s folkorumilovnými Bystřičany snaží podat dnešním posluchačům a dalším generacím písně s takovým zapálením a láskou k nim, jak je předával Jan Stavinoha, kterého k této činnosti podnítilo jedno desetiletí strávené v Zezulkové cimbálové muzice.